Kamenolom

Největším průmyslovým podnikem v Jakubčovicích nad Odrou je kamenolom, který provozuje společnost EUROVIA Kamenolomy, a. s. se sídlem v Liberci.

Historie jakubčovického kamenolomu

Emil Teltschik (nar. 24. 04. 1850) v roce 1876 se společníkem, jehož jméno se nedochovalo, otevřel těžbu kamene v prostoru dnes již zarostlé haldy.

Strojní zařízení bylo velmi jednoduché. Výrobky byly odváženy koňskými povozy na stavby cest v okolí a později na stavbu železnice, která vede v těsné blízkosti lomu. Dá se předpokládat, že kamenolom byl otevřen hlavně k zajištění kameniva pro stavbu silnic a železnic.

Po dokončení železnice ze Suchdola do Budišova byly vagóny nakládány přímo na drážní kolej mezi průjezdy vlaků, které projížděly Jakubčovicemi třikrát denně. Postupnou těžbou narůstala výška lomových stěn, a také nevhodné uložení vrstev zapříčinilo ukončení těžby v tomto prostoru v roce 1911 a těžba byla přeložena asi o 500 m výše směrem k Heřmánkám.

V předstihu již byla v tomto prostoru vybudována drtírna a třídírna spolu s vlečkovou kolejí. Pohon strojů zajišťoval dieselový motor o výkonu 320 Hp.

Emil Teltschik zemřel jako svobodný a bezdětný v roce 1921 a byl pohřben v Odrách na místním hřbitově. Po své smrti celý svůj majetek odkázal „Teltschikově kulturní nadaci“, a bylo jmenováno čtyřčlenné kuratorium, jeho předseda byl pan Miloš Čeleda z Opavy a kontrolorem byl jmenován pan Lionel Koschut – vládní rada z Opavy.

Funkce v tomto kuratoriu byla čestná, členům se hrdily jen diety a cestovné. Ředitelem kamenolomu byl jmenován jakubčovický občan Rudolf Jaschek. Těžba kamene stále rostla, bylo nutné rozšířit dobývací prostor do lesa, který byl součástí oderského panství hraběte Potockého, se kterým nadace uzavřela v roce 1924 smlouvu o pronájmu na 10 let. Nájem nebyl placen z úbytku lesní půdy, ale z vytěženého kamene.

 r. 1925 - téměř 50 % zaměstnanců ze Spálova, Luboměře

V roce 1938 došlo k okupaci Československa Německem, a protože Jakubčovice byly součástí Sudet, byly přičleněny k říši. Kulturní nadace byla zrušena a oba podniky (kamenolom i knoflíkárna) byly podřízeny komisariátu pro organizaci v Liberci, oblastní vedení zastupoval Fritz Beker z Opavy.

V roce 1940 bylo oblastní komisionární vedení zrušeno a řízení se zajišťovalo z Liberce.

V roce 1943 se stali majiteli kamenolomu baroni Viktor Fusch a Kurt Lemke z Bavorska. Válečná léta přinesla větší zájem o těžbu štěrků, a tak v roce 1940 byly instalovány výkonnější drtiče, pohon strojů byl převeden na elektrický.

Pracovníci německé národnosti byli odvedeni do armády a bylo nutné nahradit je vojenskými zajatci. Podle toho, jak německá armáda postupovala a obsazovala evropské státy, takové bylo národnostní složení válečných zajatců.

V prvních letech války to byli Francouzi, kteří byli nahrazeni Angličany a později zajatci ze Sovětského svazu. Blížící se fronta zastavila výrobu v kamenolomu, ale již v červnu 1945 byla těžba znovu zahájena 48 pracovníky české a 50 integrovanými pracovníky německé národnosti.

 r. 1946

Již v této době se snaží předválečné kuratorium vrátit kamenolom a knoflíkárnu zpět pod nadaci, ale marně. Obou podniků se ujímá národní správce František Moser z Opavy, který v roce 1947 tajně prchá do zahraničí a po jeho útěku byla zjištěna zpronevěra ve výši 1,5 mil. korun.

Po útěku národního správce přebírá kamenolom pražská firma Konstruktiva a knoflíkárnu nový majitel. Znárodněním těžebního průmyslu byl utvořen nový podnik Moravský průmysl kamene Přerov, který dostal do majetku všechny kamenolomy střední Moravy a jakubčovickému kamenolomu bylo přiděleno číslo 40. 

Touto reorganizací ztrácí jméno svého zakladatele. Ani tato reorganizace nebyla v dějinách kamenolomu poslední. Po Moravském průmyslu kamene to byl Severomoravský průmysl kamene Jeseník, pak na několik let Stavební hmoty a dílce Ostrava a pak zpět Severomoravský průmysl kamene Jaseník.

Ten se později specializoval na výrobu ušlechtilé kameničiny a kamenolom Jakubčovice byl delimitován do nově zřízeného podniku Moravské štěrkovny a pískovna Olomouc. V roce 1969 byl podnik rozdělen na dva s názvem Štěrkovny a pískovny Olomouc, ke kterému byly přiděleny i Jakubčovice a Štěrkovny a pískovny Brno, které slučovaly kamenolomy a pískovny jižní Moravy.

Vraťme se zpět k historii kamenolomu po znárodnění. Bouřlivý rozvoj bytové výstavby a komunikací vedl ke zvýšené poptávce po drceném kamenivu. K jeho výrobě byl zapotřebí větší počet pracovníků. Pracovníci německé národnosti byli odsunuti a Češi odcházeli pracovat za méně pracným a lepším výdělkem do továren a dolů.

Ministersvo průmyslu proto rozhodlo v obci postavit věznici, která byla uvedena do provozu v roce 1953. Kapacita věznice byla 150 – 200 vězňů, kteří zajišťovali výrobu kameniva ve třech kamenolomech. Po deseti letech provozu nápravně pracovního tábora bylo nutno pro neustálý nedostatek kameniva zajistit zvýšení výroby technickými prostředky.

Technologické zdokonalení vedlo k významnému rozvoji činnosti kamenolomu. V roce 1955 byl proveden rozsáhlý geologický průzkum celého dobývacího prostoru pod nejvyšším kopcem zvaný „Chrastavec“ směrem k Odře. Vyhodnocením průzkumných vrtů bylo potrvzeno, že hornina téměř v celém prostoru je vhodná k výrobě štěrků a drtí pro celou oblast stavebnictví a dopravy.

Již v roce 1956 je zahájena investiční činnost na stavbě první předdrtírny na kótě 415 s vytvořením etáže a tunelového odběru. Modernizací výrobního zařízení byly zrušeny pracovní podmínky pro vězně a vznikla potřeba kvalifikovaných pracovníků. Výroba se zvýšila na trojnásobek původní.

Ani toto zvýšení výroby však nestačilo potřebám, a tak dochází k rekonstrukci na provozu kamenolomu II. (nyní již neexistuje, zrušen v roce 1993). Věznici již nebylo možné využívat, její provoz byl v roce 1964 zastaven a do ukončení rekonstrukce provozu II. byli vězni dováženi autobusem z Opavy až do roku 1966. 

Náhrada za vězeňské pracovníky byla stále aktuálnější, tak bylo přistoupeno k výstavbě dalších 20 bytů pro nové zaměstnance včetně žen. Počátkem 70. let je zahájena výstavba nové třídírny s mokrým úpravárenským procesem, kterou známe do dnešní doby.

Mimo třídírnu byly vybudovány dílny a dvě čerpací stanice na vodu, tři odkalovací jímky pro otevřený oběh vody, správní budova se šatnami, ubytovna, sklady materiálu, expedice a tři vlečkové koleje, každá o délce 700 m.

Současně s vlečkou byla postavena remíza (garáž pro lokomotivu). Celá rekonstrukce a výstavba byla daná do provozu v roce 1975 s plánovanou kapacitou 1 milion tun ročně.

Ani touto rozsáhlou výstavbou nekončí investiční činnost. Do výrobního okruhu jsou postupně zařazovány nové, výkonnější mechanizmy – nakládací technika, drtící a třídící stroje.

Celkový výroba kameniva po sloučení s provozem II. dosáhla ke konci osmdesátých let 2 miliony tun ročně.

Po sametové revoluci v roce 1989 se kamenolom osamostatnil. V roce 1991 s názvem Štěrkovny s. p. Jakubčovice trval až do roku 1994, kdy jej koupil od státu soukromý majitel, pan Josef Hájek z Opavy.

Také pod jeho vedním dochází ke změnám ve výrobě. Sám si zajišťuje technologickou přepravu, modernizuje výrobu pomocí výpočetní techniky, a nákupem nové moderní nakládací techniky se řadí k evropskému standartu kamenoprůmyslu.

Po roce 1990 došlo k velkému přebytku štěrků na trhu, a tak velkou část exportuje do Německa a Polska. 

Nyní  provozuje lom společnost EUROVIA Kamenolomy, a. s., která působí v deseti krajích České republiky a provozuje 26 vlastních provozoven.